MagazinUNI (Czech review) : Dwiki Dharmawan – So Far So Close
Šéf MoonJune Records Leonardo Pavkovic je znám svou oblibou indonéské fusion scény a na svém labelu prezentuje nováčky i zavedené interprety z této oblasti. Klávesista Dwiki Dharmawan patří do té druhé kategorie, poněvadž je ve své domovině hudební ikonou už více než třicet let a má za sebou vystupování ve více než šedesáti zemích jak sólově, tak s různými kolektivními projekty.
Přesto je album So Far So Close svým způsobem dalším krokem v jeho kariéře. S baskytaristou Jimmym Haslipem sice již nahrával i koncertoval dříve, nikoliv však v konfiguraci s bubeníkem Chadem Wackermanem. Ti dodávají jeho novému opusu víc než běžná rytmická sekce a zvýrazňují jeho klávesové gejšlení s nesmírnou precizností a zároveň osobitou nápaditostí. Dwikiho arzenál je poměrně bohatý a čítá elektrické piano Fender Rhodes, Mini Moog, Hohner Clarinet, varhany Hammond, syntezátor Korg a v neposlední řadě i akustické piano. V jeho tvorbě lze nalézt jistý etnický esprit, ale album se povětšinou nese v duchu „canterburského“ progrocku přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, což občas zavání poněkud klišé, ale to už je tomuto stylu v současnosti prostě dáno. Svěže zní rozhodně hned úvodní kompozice Arafura, kde hostuje legendární hráč na elektrické housle Jerry Goodman, někdejší člen The Flock, Mahavishnu Orchestra a Dixie Dregs. O oživení se starají i dva Dwikiho krajané – kytaristé Dewa Budjana a Tohpati. Druhý z nich ozvláštňuje akustickou skladbu Whale Dance, kde se ovšem výrazně vyřádil zejména Jimmy Haslip s patřičně prozvučenou basou. Bezpochyby nejinvenčnější a nejoriginálnější je ovšem více než devítiminutová Jembrana- ’s Fantasy, která se obejde bez syntetického čarování a Dwiki tu magickým způsobem hraje na akustické piano. Celkovou atmosféru umocňují i indonéské perkuse a bambusová flétna suling v rukách I Nyoman Windha, které tu nejsou ovšem jen laciným prvkem world music, ale vytvářejí skvělé ornamenty, jež podtrhují fantaskní snovou linii. Budjana do toho skvěle kvílí na elektrickou kytaru a celkově se tu střídají pararomantické a běsnivé pasáže. A skvělým vyvrcholením je pak v závěru uhrančivý zpěv zmiňovaného perkusisty, který zní jakoby z pralesa. To je skutečně majstrštyk.
Leave a Reply